sobota 28. července 2012

Čekání na život po letech

Podívej se kolem sebe. Co vidíš? Vidíš to co opravdu je nebo to co chceš vidět?

Poslouchej. Co slyšíš? Jen to co si myslíš, že máš slyšet?

A když se nadechneš... Není to život?

Pohlazení vlasů na tváři. Úsměv dívky za oknem tramvaje. Slunce, které se prodere mezi mraky. Šustění stránek knížky. Vánek.

Bolest, která je tak silná, že nikdy nepomine. Zrada, která je nepochopitelná. Tichá žádost o pomoc nevyslyšena. Samota.

Šumění vody, obejmutí, tiché souznění, noční město... Plné života, ale tam někde po povrchem... Jiskra v oku, letmý úsměv a pak jen sbohem...

Tápání ve tmě a hledání cest. Nalézání a ztrácení. Obdiv i zatracení. Není nic a zároveň je celý vesmír soustředěný do jednoho jediného bodu.




...a kapky deště dál padají na tvář. Usmívám se.

pátek 27. července 2012

Živote, to už si snad ze mě děláš pr***!

Jsem zvyklá na ledaco, že po mě vyjede opilý kamarád, šermíř, šéf divadla, šéf v práci... Že po mě nevyjede Pan Dokonalý... Prostě ty věci co drží můj svět v jakési podivné harmonii a rovnováze bytujícího bytí. Taková ta jistota, že prostě takhle to má být. Já si pak můžu v klidu žít, vím co od života čekat a jsem s tím naprosto dokonale spokojená.

Znát mnoho osobností znamená, že zkrátka někde se osudy protnou, ale proč zrovna bývalý student Pana Dokonalého? A ještě takový zajíček? To i pro mě je velká záhada...

neděle 22. července 2012

Sobotní zmizíkování

Jelikož počasí, pročež výlet nemožno. Asi tak jsem se vyjadřovala včera v noci.

V podstatě jsme měli se spolužáky na výlet na Berounsko. Na Koněprusy, spát v Srbsku a pak na doly na Mořině a trochu se biologicky vyblbnout s určovacími klíči. Nakonec jsme to vzdali kvůli počasí. A tu ve čtvrtek večer mi napsal jiný kamarád. Nabídku na výlet do pivovaru Slepý krtek jsem odmítnout nemohla, i když vražedný čas 7:50 odjezd z Čerňáku mě trochu děsil.


Minipivovar Slepý krtek v Ujkovicích je v bývalé nádražní budově byl pro sobotní den skvělým útočištěm. Na čepu měli světlý ležák, polotmavý speciál a hlavně kávový speciál. Na posledně jmenovaném jsem už závislá a nemůžu se dočkat až zase budu mít příležitost si na něm pochutnat. Ani ostatní dvě pivíčka chuťově nezaostávala a tak se podařilo za celý 2. prodejní den vypít všechny sudy. Jak pan Havlas napsal na Twitteru vypito: 1200 piv/návštěva: 350 lidí. Sám odpovídal na zvídavé otázky návštěvníků a měl hezky připravené i popisky k jednotlivým fázím vaření piva. Neúnavně provázel až do konce a my stejně neúnavně pili.


Já po zkušenosti z větších pivních festivalů zvolila opět třetinku a samozřejmě bude hrdě zahrnutá to mé sbírky. Neodolala jsem ani tričku. A tak perutí Sovičku vystřídal na sobotní odpoledne krtek s půllitrem.

Počasí se vyvedlo, jenže se velmi rychle blížil konec celé akce. A když došlo naprosto všechno výborné pivo, bylo potřeba vymyslet kde budeme pokračovat.


Naštěstí jsme měli objednané soukromé taxi a tak odpadl problém jak se z Ujkovic dostat nazpět do Prahy. Zbylo jen vymyslet co v Praze. Po zkonzultování pivních playlistů v jednotlivých prověřených podnicích jsme se nechali odvézt do Zlých časů. Hlavně nás tam táhl(a?) Hellcat od Matušky. Velmi velmi výborná záležitost. Imperial india pale ale s asi nejvyšší stupňovitostí v ČR - 21,4° se naprosto luxusně pije. Já se celkem bála začít sezení ve Zlejch rovnou alem a tak jsem si zvolila klasiku Kácov 12° a až poté se odvážila jít do Hellcat. První se mi po prvních pár doušcích podařilo nepochopitelným manévrem vylít, až druhou jsem si pěkně vychutnala. A pak už bylo rozhodně na čase vyrazit k domovu.

pátek 20. července 2012

Malý žlutý zmrd

Kdo mi prozradí tajemství proč je lépe zapamatovatelné když řeknu: "A teď slyšíte toho malého žlutého zmrda s citronovou hlavičkou." než: "A teď slyšíte toho strnada obecného."?

Přízvisko 'malý žlutý zmrd' dostal chudák strnad obecný při opakovaném zápočtu ze zoologie obratlovců, kdy poprvé jsem trochu zazmatkovala u hus, ale podruhé jsem prostě a jednoduše vyhořela na strnadech a to dosti tragickým způsobem a toto pojmenování mi decentně vyklouzlo před vyučujícím. A už mu to tak trochu zůstalo. A pokud posluchačstvo si není schopno zapamatovat 'strnad obecný' či mě nějakým způsobem vykolejí, tak automaticky přejdu na kódové označení, které si samozřejmě všichni zapamatují.

Až jednou budu učit, tak z toho budou mít moji studentíci a žáčci radost.



A aby bylo jasno, strnad obecný není ledajaký pták, ale pták roku 2011 a běží velký projekt ohledně strnadích nářečí. Více na stránkách www.strnadi.cz!

středa 18. července 2012

Jen takový povzdech

Proč slyším ty nejhezčí komplimenty od dlouhodobě zadaných nebo ženatých chlapů? To fakt chlap potřebuje dlouhodobý výcvik aby uměl tak pěkně poděkovat nebo prostě jen ženské říct jak je úžasná?

A ať to srovnávám jak to srovnávám, fakt jim to jde líp. To je prostě pech a chce to pořádnou dávku sebeovládání. Obzvlášť když něco takového pronese Pan Dokonalý a já se pak hihňám jak potrhlá patnáctka. Ještěže hovor byl po telefonu a nemusel mě vidět. Ale co, prosvětlí mi to den a já pak chodím po světě jako ve snách. A to je pěkné!

pondělí 16. července 2012

Pud sebezáchovy funguje

Po opravdu výborném startu prázdnin s rodinou, kdy jsem si neodpočinula ani sekundu a nervy túrovala až na samý okraj, jsem se v sobotu dolikvidovala prací. Když jsem nastoupila trasu domů, do postele, k filmu a popcornu, ozval se opět telefon (celý den mi vyzváněl a na druhé straně zněla pořád tatáž otázka: "Přijedeš?"). Půl sedmé, já utahaná téměř do bezvědomí jsem ho zvedla a jediné co se na druhé straně ozvalo bylo jen zoufalé: "Došel rum! Teto, dovezeš ho?" A tak se zrodil plán, že v devět večer stihnu bus, který mě přiblíží ke kýžené destinaci na Sázavě a odtud mi přijede speciální DitaTaxi. Teď už jen zbylo skočit domů pro nějaké ty věci, pak sehnat rum s plachetnicí a vyrazit. Inu povedlo se, ještě jsem pro jistotu nadopovala svůj mozek pořádnou dávkou kofeinu, a šťastně jsem dojela.

Dojela k rozjeté super párty, dostala ugrilované dobroty, pivo z Mouší svatby a samozřejmě rum, který jsem s osobním nasazením dovezla. A pak Major zabrnkal na uvítanou 'Zavolejte páže' a Jerzy, jakožto náš perutí bard, ihned vystřihl k melodii text: "Zavolejte Klause, že po delší pauze hlasovat se bude zas jednou o hrad." No a pak je mám nemilovat!

Na to, že byl druhý den párty a já přijela tak pozdě, tak se našly dobré duše, které nešly spát nebo šly a pak přišly s tím, že spát nemůžou.

Takže máma Dita, která už dva roky trpí brzkým usínáním a horuje, že už to prostě není jako zamlada, se mnou seděla u ohně do tří do rána. Pak, když už jsem se válela na svém spartakiádním lůžku, přilítla Moucha s tím, že nemůže spát a válely jsme se na lůžku obě, pily rum a poslouchaly Marilyna Mansona (a notně vzpomínaly na mládí). Ráno vlastníci spartakiádního lůžka Dita&Tom nevěřili, že se pod námi toto lůžko nesložilo. Budiž to prohlášeno za 'Malý sázavský zázrak'.

Neděle se nesla v duchu dopíjení sudu, shánění nafty a posléze geniálního nápadu. Floriána moc dobře známe, ale změna co se týče kuchyně a interiéru byla opravdu markantní. Na to že už předtím to tam bylo pěkné a útulné a jídlo dobré, tak teď to bylo excelentní! Porce tak akorát, že se člověk nepřejí, ale nic nenechá. Poměr cena/kvalita dobře nastaven. Posezení s kamarády samozřejmě k nezaplacení!

Nu a pak Všichni jeli domů a já s DitaTaxi jsem vyrazila na další sázavské latifundie za kopec ke Sluníčkovi a Superčíče. Tam se můj posunutý víkend příjemně zakončil. Nejenže dorazil i Pan Řídící, ale taky po dlouhé době jsme si pořádně zahráli:  Carcassonne, Faunu, Samuraje a také mnoho povídání, vybírání budoucí kočky Pana Řídícího, četbou Roberta a Arabelly nebo výukou starobabylonštiny (pivo se starobabylonsky řekne 'šikarum' a v klínopise to vypadá jako takové divné hranaté prasátko). No jo a transsexuální kočka, na tu nepůjde jen tak zapomenout.

A tak zafungoval můj pud sebezáchovy a nepřepracovala jsem se a konečně jsem si odpočinula!

pátek 13. července 2012

No jo! Pátek a ještě k tomu třináctého!

Pátek třináctého nejlépe začít tím, že den předem do sebe necháte Panem Dokonalým nalít rumem. To je základ.

V pátek přijít po týdnu a půl do kanclu do naprostého chaosu a s jednou fungující mozkovou buňkou se celý den pokoušet dát to dohromady. Buňku zásadně oslovuju "Karle". Z posledních sil jsem poštěkala šéfa a další kolegy v práci za to jak mi zpříjemňovali dovolenou neustálými telefonáty a prosbami a úkoly.

Pak Karel dostal skvělý nápad. Co takhle jít do kavárny na dobré kafe a trochu si odpočinout. Avšak nebylo s kým. Všichni jsou u vody nebo chtějí jít v pátek na pivo. Inu na Twitteru se vždycky někdo najde a @kubakubula dokonce vymyslel i místo a tak Karla zachránil před naprostým přepracováním. A Café Colore je moc fajn kavárna. I jsem si vzpomněla, že jsem celý den nic nejedla a tak jsem si vybrala naprosto luxusní panini. Kubův pokus do mě dostat alespoň sklenici vína vyšel, ale víc bych po včerejší rumové smršti zkrátka nezvládla. A Karel taky není nesmrtelný!

Po příjemném posezení, kdy se i nějaké ostatní moje neurony daly trochu dokupy, jsme objevili nový zdroj dobrého jídla hned vedle mekáče ve Vodičkovce. Ten se bude muset v nejbližší době prověřit.

Nu a pak už nezbylo než jít si nakoupit nějakou tu obživu. Sice jsem měla v plánu nakoupit brokolici, smetanu a sýry a donesla jsem domů cuketu, bílé jogurty a pesto, ale s tím se určitě taky něco vymyslí. Ještě pár drobností pro radost, včetně voňavého exotického sprchového oleje a nové rtěnky a byl večer téměř dokonalý. Ale to by mě nesmělo začít něco děsně svědět na zádech! A co s tím, když je člověk doma sám! Provedla jsem sérií prostocviků a to svědivé místo ztrestala, ale taky jsme třeba nemuseli rozpustit sedánek tak brzo, že jo.

No ale večer si kazit nenechám a tak jsem si uvařila pořádný šálek darjeelingu a pustila Nejistou sezónu.

Pelíšek upelešen a je na čase dospat včerejšek.

úterý 10. července 2012

Trhání osmičky

Po 10 minutách u zubaře: "Jůů a to jako bylo všechno?"
Po 30 minutách od umrtvení: "Muhehe to je sranda jak ten jazyk brní."
Po dvou hodinách: "Já mám hlad!!"
Po čtyřech hodinách: "Nic příjemného, bolí to asi jako když ta osmička rostla."


Pak se se v matčině kabelce objevily tlumící drogy. Teda aspoň tak jsem si připadala když jsem hrabala v podezřelém sáčku s naprosto nepříčetným výrazem a slovy: "Chci! Chci! Chci!"


Večer: "Zatím to furt jde, zchladím to pivem."
Druhý den: "Kurvafixdoprdeleprácecojsemkomuudělala!!"


středa 4. července 2012

Pomoc! V mojí kabelce straší!

Včera jsem pracovala doma. Najednou jsem ucítila spáleninu. Tak jsem si řekla: "To jde asi zvenku. Dělníci něco opalují." Pokrčila jsem rameny a pracovala dál.

Večer jsem si řekla, že si vezmu tu větší kabelku. Zjistila jsem, že si chci vzít deštník, knížku a spoustu naprostých nezbytností, které se mi do té malé prostě nevlezou.

Kabelka si ležela nevyužitá asi dva týdny. Jediné co v ní zůstalo byla účtenka z Hervis sportu, pár propisek a sirky. Sirky se nacházely v boční kapse. Propisky a účtenka v hlavní kapse.

Jaké bylo moje překvapení, že účtenka je ohořelá a ve vnitřní látce je vyhořelý kruh.

Sirky byly v pořádku, tak od čeho to chytlo?

pondělí 2. července 2012

Čemu se intenzivně věnuji v těchto dnech?

Pokouším se vymyslet stovky možností jak se shladit v těchto dnech.

Tak třeba odjet na jižní Moravu a tam zalézt do nějakého pěkného chladného sklépku a co si budeme povídat, v takovém sklépku se dozajista najde spousta zajímavých sudů k ochutnání.

Zkusila jsem jestli je lepší studená nebo horká sprcha. Kupodivu to vyhrála horká sprcha, protože pak mi byla sakra kosa, když jsem vylezla. Po studené sprše mi bylo hned horko.

Taky jsem se pokusila v obchoďáku vlézt do lednice. Na to pravda nekoukali moc nadšeně, ale za pokus to stálo a nebylo tam zas tak špatně.

Pak mě napadlo, že si pořádně nachladím zásobu plechovek a pak si je na sebe přivážu. Ale asi by to moc dlouho nevydrželo, buď bych byla nucena pít já nebo by mě vypili ostatní.

Taky jsem naplnila kýbl studenou vodou a dala do ní led a strčila tam hlavu. Bombice! Ale málo efektivní.

Ó ano! Málem bych zapomněla na pouštění zimních písniček jako je třeba Ladovská zima od Nohavici.!

A tak zatím jen zbývá se jít navečer osvěžit zlatým mokem a přes den doufat, že člověk nějak dopachtí co nejmíň ulepen do večera.