Ciriny neurózy, část první

Studujte vysokou školu a zajímejte se o život na fakultě

Pak se dočkáte nečekaného vyhazovu a kolotoče byrokratických šimlů. A pak počítáte dny, kdy už přijde rozhodnutí a rodina vás bombarduje řečmi o tom jak jste k ničemu, že to takhle jako chci skončit, bez titulu... Vysvětlovat jsem mohla stokrát, jak to celé je a že chyba není jen na mé straně. Plus teda vedení mě zná až moc dobře a ne vždycky tak jak bych chtěla. (Příště radši, když se bude dít příkoří na studentech, budu držet hubu. Možná se najdou další ochotní položit hlavu na špalek.)

A dneska konečně přišla z fakulty dobrá zpráva, že si mě teda jako nechaj a ty státnice mi dovolej udělat. Malé vítěství pro Ciri a velké uklidnění pro její nervy.

Tak teď už jen ty státnice. Ufff :)


Zachraňte kamarádům zadek a vezměte si jejich králíka na hlídání

Začalo to takhle:

FB - Prosím, hledáme náhradní bydlení pro králíčka. Odjíždíme na rok na Zéland a hlídání co jsme měli domluvené padlo kvůli alergii.

A Ciri na to kouká, v porozchodové deprézi, její králík odstěhován k ex-skorotchánovi a ex-skorotchýni, pořád kouká a moc se stýská po tom heboučkém čumáčkovi, který se vždycky večer ke mě v posteli přisknul a nechal se hodiny a hodiny hladit. Dojetí vrcholí a dochází k hlavní chybě v celém tomto podniku...

Ciri píše kamarádům, že to přece udělá ráda, protože má ráda zvížátka a hlavně kjájíčky a protože nemůže nechat takový ňuchací puclíček bezprizorní!!

Přivezli mi chlupatý peklo na čtyřech tlapkách. Všechno kouše, hrabe, nemůže zůstat ani minutu o samotě. Zlikvidovala mi matraci u postele, prokousala dvoje povlečení, nakousala kabel od notebooku (i když byl pečlivě schovaný a ona podle toho co jsem viděla se k němu v ten den přiblížila maximálně na dva metry), sežrala zápisky, nakousala bezpočet knih a probděla jsem bezpočet nocí, i když jsem jí pořídila klec pomalu velkou jako můj bývalý byt, když ohryzávala mříž.

Další specialitou po dalším stěhování je schovávání se všude kde to jen jde. Takže imrvére musím mít zacpané všechny škvíry, místa pod skříněmi. A čekat než takový králík vyleze a pokud vyleze tak je zase hned schovaný tak, že na něj rozhodně nedosáhnete. A tak se stane, že musíte sedět a čekat a čekat a čekat... Minuty utíkají, Ciri má být jinde a mezitím jen čeká až vyleze ten malý plyšový satan.

Skončilo to takhle:

A tak jsem odpočítávala minuty do příjezdu kamarádů, když v tom přišla zpráva: "Hele prosím, zůstáváme ještě tři měsíce, mohla by jsi? Jinak seženeme někoho jiného."
...no tři měsíce, to ještě překousnu... BLBOST!!! A to radši zamlčím, že se měli vracet v září a už měsíc mi neodpovídají...