Kdyby se to netýkalo Peruti tak bych se i celkem zaradovala, teda já se tetelila blahem, ale moje játra moc ne. Ale co, no jo, musí to tak bejt (jak by řekl Jerzy) a ty lidi prostě miluju! A hlavně život pětipéčkaře... To je něco co se těžko zažije jinde.
Za chvíli bude Peruti krásných 18 let. Na podzim propuknout nefalšované radovánky, které budou předzvěstí monstroslav k 20. výročí. Jen mě děsí jak ten čas kvapí, poprvé jsem přibyla do Předsednictva před pěti lety a teď mi to přijde jako včera. A stejně jsem tam pořád ještě mlíčňák a můžou mi stokrát říkat, že jsem stará buzna (není to hanlivé oslovení, ale naopak velmi prestižní. Trochu jiné je pak oslovení "fosílie", ale také není vůbec hanlivé, spíše se tak dává vědět, že už si člověk nepamatuje kolik let strávil v náruči perutí mámy). Je krásné se toho účastnit a podílet se na chodu. I když trochu vyčerpávající. Možná se i jednou dočkám vstupu mezi Otce zakladatelé a Matky zakladatelky do Pivní Valhaly.
No jsem nějaká rozněžnělá po včerejší schůzi, ale už se těším na Ogrympijádu za pár dní! A hlavně na nového kaplana, kterého zříme na říjnovém výročí...
Ale to neznamená, že si nepotřebuju občas trochu dáchnout, přece jen už jsem v Peruti nějaký ten pátek! :)
Ale to neznamená, že si nepotřebuju občas trochu dáchnout, přece jen už jsem v Peruti nějaký ten pátek! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat