úterý 26. června 2012

Cože!? Jako pole dance!? To jako fakt!?

I když v kontrastu se strip dance zní pole dance jako docela nevinná zábava, minulé pondělí jsem zjistila, že je to dost brutální záležitost a makačka.

V rámci Moušiny rozlučky se svobodou jsme naplánovaly i lekci pole dance (původně jsme měly jít na strip dance, ale snad bude brzo další svatba), aby si do toho manželství odnesla i něco praktického. Lektorka Maruška byla velmi příjemná a naštěstí jsme na open class byly jen účastnice rozlučky. Oproti lektorce jsme si všechny přišly jako velryby uvízlé na pláži, ale porvaly jsme se s prvky a chůzí po špičkách jak nejlíp jsme dovedly. Já do toho dala trochu víc vervy, tak jsem to odnesla spoustou modřin (hlavně levá holeň krásně ilustrovala kolikrát jsem do tyče v podstatě kopla, místo toho abych jí decentně nohou objala). Až mi paní na zastávce druhý den říkala: "To si od něj nenechte líbit. To radši od něj odejděte, když vám dělá toto," a významně ukázala na všechny moje modřiny. Radši jsem pomlčela z čeho to mám.

Nicméně nevěstě a vlastně i nám se lekce velmi líbila a snad možná se někdy dokopeme k další návštěvě.

A ne, fotky jsme žádné nepořídily, přišly jsme si tak strašně antisexy, až jsme se shodly na tom, že nikomu dalšímu nebude způsobovat trauma. :)

pondělí 11. června 2012

Pondělí

Je pondělí... Teda už naštěstí skoro večer pondělí. Díky za ty malé dary a já přežila další pondělí. Nejen že jsem se promenádovala s tričkem naruby a v práci byl takový chaos a hluk, že jediný způsob jak se nezbláznit a k tomu pracovat byl pustit si metal do sluchátek (pořádně nahlas).
A taky jsem musela potupně uznat, že skripta jsem ztratila a nikdo z mých obdivuhodných spolužáků v ročníku není schopný mi je půjčit (nakopat je všechny do oněch míst, už pro ně nehnu ani prstem). Nakonec jsem si je dojela znova koupit. A do zkoušky už jen den a kousek.
Proč ne, celé metro se i dneska dovědělo barvu mého spodního prádla, poněvadž jsem v rozzuření nad rozhovorem s technikem z práce zapomněla hlídat sukni a když je člověk na eskalátoru tak tam občas fouká...
A spousta dílčích menších katastrof, které se ovšem jako i ty nahoře dají vcelku s úsměvem přejít. Snad jen na výjimku potvrzující pravidlo: večeře se mi povedla skoro dle očekávání, ale kdyby nebylo pondělí, tak mě napadne tam přidat trochu česneku hned na začátku, ne potom co už jídlo bylo na stole.

A tak jsem rozluštila tajemství proč se v pondělky scházíme u zlatavého moku už mnohá léta, protože ty pondělky rozdýchat nějak musíme.

sobota 9. června 2012

Když už si člověk myslí...

...že má v hlavě konečně trochu pořádek, tak furt se kolem potlouká nenechavý šotek a rozkopává pečlivě budované obvodové zdi do chaosu.

Jak jinak popsat situaci kdy se opět po roce objevil Pan Dokonalý a zas mi naboural všechno o čem jsem si myslela, že je jasně daný. Prostě z něj nikdy nepřestanu mít pocit jako bych měla hejno motýlů v podbřišku i když jsem si řekla, že je to dávno passé. A co hůř! Uvidím ho teď celkem často. Né že bych se netěšila, moc dobře se s ním povídá, je galantní, je vtipný, ale je také neuvěřitelně nedosažitelný. Já to vím, ale přesto ty motýli a to všechno okolo. Prostě blázním jak nějaká patnáctka nad svým vysněným idolem. Jen ho nemám na plakátu...

A já s tím neumím nic udělat.

čtvrtek 7. června 2012

Chodící mrtvola

"Ciri ty seš nesmrtelná! Ty tu budeš furt."
Kdyby se to netýkalo Peruti tak bych se i celkem zaradovala, teda já se tetelila blahem, ale moje játra moc ne. Ale co, no jo, musí to tak bejt (jak by řekl Jerzy) a ty lidi prostě miluju! A hlavně život pětipéčkaře... To je něco co se těžko zažije jinde.

Za chvíli bude Peruti krásných 18 let. Na podzim propuknout nefalšované radovánky, které budou předzvěstí monstroslav k 20. výročí. Jen mě děsí jak ten čas kvapí, poprvé jsem přibyla do Předsednictva před pěti lety a teď mi to přijde jako včera. A stejně jsem tam pořád ještě mlíčňák a můžou mi stokrát říkat, že jsem stará buzna (není to hanlivé oslovení, ale naopak velmi prestižní. Trochu jiné je pak oslovení "fosílie", ale také není vůbec hanlivé, spíše se tak dává vědět, že už si člověk nepamatuje kolik let strávil v náruči perutí mámy). Je krásné se toho účastnit a podílet se na chodu. I když trochu vyčerpávající. Možná se i jednou dočkám vstupu mezi Otce zakladatelé a Matky zakladatelky do Pivní Valhaly.

No jsem nějaká rozněžnělá po včerejší schůzi, ale už se těším na Ogrympijádu za pár dní! A hlavně na nového kaplana, kterého zříme na říjnovém výročí...

Ale to neznamená, že si nepotřebuju občas trochu dáchnout, přece jen už jsem v Peruti nějaký ten pátek! :)

úterý 5. června 2012

Měsíc bez kávy

Já vím, že je to teprve druhý den, ale začínám přemýšlet o tom, jak dokážou jiní jedinci bez kofeinu a podobných látek existovat. Doufám, že do týdne se všechno srovná a já přestanu tak cca od jedné odpolední usínat a vydržím pracovat a učit se i večer. Jestli se to nesrovná, tak to asi vzdám, protože měsíc usínat za bílého dne se mi fakt nechce. Nebo se možná hecnu a vydržím to. Mohla bych...

Co se to děje?

V poslední době se toho děje tolik, že asi zase budu muset začít psát, abych se z toho sama nezbláznila.

Navíc na sobě pořádám experimenty jako třeba "Měsíc bez kávy", což není jen měsíc bez kávy, ale hlavně bez kofeinu, taurinu, teinu a jiných podobně povzbuzujících látek. Čekám kdy mě napadne podobná kravina u piva či vína, nebo čehokoli jiného. Nicméně dnes je den druhý a zatím to jde. V nouzi nejvyšší jsem si dovolila kafe bez kofeinu (i když to je podle mě fakt fuj!).

Plánuju blog vést déle než svůj stařičký bývalý blog na bloguje.cz (které bohužel končí). Rozhodně mám pár věcí, které chci zachránit a tak si zde udělám takový malý archiv, protože na některé věci bych zapomínat neměla, ani na to co jsem psala, když mi bylo krásných -náct.

Tak uvidíme jak mi to zase půjde. Bude chvíli trvat než rozhýbu po těch letech ztuhlé prstíčky a hlavně si zase navyknout na tuto krásnou duševní očistu. Zase si trochu promrskat gramatiku a pokusit se vychytat všechny ty strašlivé hrubky, kterých se nemůžu celý život zbavit. Tak prosím o trochu shovívavosti, fakt se snažím.